Rakousko a Východní otázka 1829-1841

Abstract

Cílem disertační práce je analýza rakouské politiky na Blízkém východě od konce rusko-turecké války v září 1829 do podpisu druhé londýnské konvence o Úžinách v červenci 1841, tedy v době, kdy u kormidla rakouské diplomacie stála jedna z nejvýznamnějších osobností 19. století, kancléř Metternich. Pozornost je věnována především závěrečné fázi boje Řeků za nezávislost a související rusko-turecké válce, francouzské expedici do Alžírska, dvěma turecko-egyptským konfliktům, Rýnské krizi způsobené komplikacemi v Orientu, rusko-britskému soupeření na Blízkém východě a zájmu velmocí o budoucnost křesťanů v Sýrii na jaře 1841. Tato práce si rovněž klade za cíl vysvětlit některé Metternichovy diplomatické praktiky na základě studia jeho blízkovýchodní politiky. Rakouská diplomacie na Blízkém východě ve zkoumaném období byla hluboce ovlivněna Metternichovými konzervativní principy. Kancléřovým cílem vždy bylo zachovat upadající Osmanskou říši a zabránit komplikacím, které mohly ohrozit její existenci. S ohledem na nebezpečí z vnějšku považoval za vážnou hrozbu revoluční myšlenky a egoistickou a agresivní politiku evropských států. V této době však s obavami nehleděl na Rusko, nýbrž na Francii, jejíž proegyptská politika a podvratná dogmata mohly vážně ohrozit Osmanskou říši. V souvislosti s vnitřními problémy...

Relying on thorough examination of relevant documents housed in the archives in Vienna, Paris, London, Berlin and Munich, this thesis analyzes the attitude of one of the most important personalities of the 19th century, Austrian Chancellor Metternich, towards the Ottoman Empire and his behaviour in the complicated evolution of the Eastern Question from 1829 to 1841, in other words from the signature of the Treaty of Adrianople to the conclusion of the second London Treaty regarding the Straits. Attention is paid particularly to the final phase of the Greeks' struggle for independence and the relating Russian-Ottoman war, the French expedition to Algeria, the two Ottoman-Egyptian crises, the Rhine crisis caused by the complications in the Levant, the Russian-British rivalry in the East and the difficult situation of the Christians in Syria in the spring of 1841. A further reason for writing this thesis is to point out some of Metternich's hitherto unknown characteristics and diplomatic procedures transpiring from his Near Eastern policy. In the whole period covered by this research, Metternich pursued the policy of conservation: he tried to preserve the declining Ottoman Empire and avoid serious complications in the Levant caused by the attitudes of other European Powers or the internal disorder of the...

Ústav světových dějin

Institute of General History

Faculty of Arts

Filozofická fakulta